Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Současný sedmipalec DEATHS je pro mě zjevením. Hodně temným přízrakem, který se u nás zhmotnil ze zcela jiného světa. Dokonale současně uchopenou esenci z THE CURE, která má masku uklohněnou z indie, synthpopu, špetky gotiky i downtempa. Zvukově skvěle zvládnutý soundtrack z deštivé noční ulice, jenž dokáže být lehce minimalistický v tom, co používá, a přitom naprosto maximalizující svoji výpovědí.
Mladičký rodák z Kamčatky Igor Bruso, který za DEATHS stojí, ve svém věku už prošel kdečím. A vždy to vlastně bylo velmi intenzivní a na domácí poměry nevídané. Od nasupených hardcorepunkových bouřliváků SLAVE DRIVER, které jsem měl možnost vidět za jejich krátkou kariéru jen několikrát, ale vždy to bylo nezapomenutelné, až k dnešním naprosto vyklidněným DEATHS, kteří zaujali před rokem klipem "Karaoke Blues". Dřívější materiál v sobě měl více post punku, indie rocku a přímočarosti, dvě nové skladby jsou o poznání temnější, zádumčivější, a to jak hudebně, tak textovým obsahem. Výjimečný materiál. Smekám.
STEVEN WILSON - Presents Intrigue: Progressive Sounds In UK Alternative Music 1979-89
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.